Zapomenutá země na konci Evropy nás po celou dobu nepřestala překvapovat. Požehnaná pohostinnost středoasijských národů byla ničím oproti tomu, s čím jsme se setkali v albánských končinách. Tolik kávy a rakije jsme nevypili snad za celý život, dní, kdy bychom mohli řídit motorové vozidlo, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky… V horách ve stínu staleté kamenné zástavby pod pergolou s dozrávajícím vínem jsme se setkávali s místními, a i přes značnou jazykovou bariéru, měly naše srdce k sobě...